Dobrá, že miluju růžovou, to se obecně ví. Ostatně i logo Crazy Cat mluví jasně. Že jsem tzv. „holčičí“ (ikdyž myslím, že nijak přehnaně), to je na mě asi i vidět. Mojí pozornosti tak nemohla uniknout tahle řekněme panenkovská záležitost.
Ano, je to „holčičárna“, to je jasné, ale proč ne? Takže ti, co nesnáší růžovou teď odchází dále, vy ostatní se začtěte a třeba příště zajdete na kávu.
Možná už taky někdě padlo, že já nejsem zrovna kafař. Respektive miluju vůni kávy, ale pít ji mi nějak úplně nejde. I tak mě ale celý ten svět kolem kávy fascinuje. Je v něm vášeň, řemeslo, požitek. No a požitek je určitě to, co mě s tímto světem spojuje. Za mě si tedy v každé kavárně najdu nějakou alternativu, recenzi kávy vám ale bohužel neposkytnu.
Café Chloé jsem objevila, když jsem byla na konci srpna na dovolené. Brouzdala jsem na internetu, hledala úplně něco jiného a najednou na mě vyskočila růžová květinová stěna. No a jelikož jsme návrat ze Slovenska pojaly jako holčičí trip (brala jsem na víkend do Prahy dceru mé sestřenky), naplánovaly jsme si s Emou tuhle kávarnu do víkendového programu.
Láka právě na svou květinovou stěnu. A já na ní byla hodně natěšená. Že jde o okopírovaný koncept, s tím nemám sebemenší problem. V konkurenci kaváren v Praze bych si však trochu dala pozor na to, aby měla kavárna šanci se udržet. Co se mi líbilo a co o něco míň?
„Chceš-li úspět, dělej to prostě líp“.
Očekávala jsem navál, kavárna byla otevřena poměrně nedávno, takže se není čemu divit. Když jsme tak přišli a museli využít malá místa hned u vchodu, držela jsem si dobrou náladu. Jasně, všichni tu jsou kvůli insta fotce u stěny, byla jsem natěšená. Obsahově se mi lístek líbil, to v jak použitém stavu byl, už tolik nee, ale co. Jdeme za růžovou. Trochu mě zarazilo, že si neobjednáváte u stolu, ale musíte k baru a vše hned platit. Za mě to trochu kazí ten požitkářský dojem, který mám na kavárnách ráda. Relax, klídek, pohoda. Tady to byl dost shon. Zamrzelo mě také, že ikdyž lístek není rozsáhlý, dost věcí z něj nebylo k dispozici. Tohle jsem se dočetla i v několika dalších recenzích a hodnocení kavárny, takže tomu tak nebylo jen v den, kdy jsme přišli my. Škoda.
Na lístku najde různé růžové limonády, matcha latté, smoothie, čokoládu apod., vybrat si můžete i z různých dezertů. Bohužel o dezerty jsme přišli, nebyl vystavený vlastně již žádný, což mě jako milovníka sladkého zamrzelo.
Pokud se chcete dostat celkem ke dvěma stolům u cílené stěny, po očku sledujete dění v kavárně, protože se musíte posouvat stolek po stolku … Rezervace z logického důvodu není možná, i tak je to ale trochu zvláštní pocit. No co už. Ke stěně jsme se nakonec dostali, fotky jsme si udělali a to jsme chtěli.
Na první pohled se mi interiér líbil, líbilo se mi pojetí, řešený prostor za barem, zrcadla a pravá část kavárny s přírodní kosmetikou Oli-Oly . O téhle kosmetice si rozhodně zjistím více, protože ta spousta čistých olejů jako arganový, růžový, levandulový a další se mi moc líbila. Líbil se mi něžně laděný interiér se zlatými prvky, které já miluju, kombinace s barvou polstrovaných lavic u zdi i mramorové stolky. K obsluze nemůžu říct půl slova, slečny byly příjemné, ochotné.
Bohužel celkový dojem mi trochu kazila nehezká velká přenosná klimatizace uprostřed kavárny, při blížším pohledu na růžové zdi jsem měla dojem, že tady někdo část věcí dělal trochu rychlou jehlou a osobně bych ubrala nějaký ten stolek, v kavárně bylo docela těsno. Myslím, že i výloha by si zasloužila něco trochu zajímavějšího.
Každopádně mně se v kavárně líbilo, vychytala bych jen ještě pár věcí. Myslím, že taková oslava narozenin by zde mohla být super. Kavárna má rozhodně potenciál a doufám, že hned tak nezavře. No a věřte, že i své drahé polovičky k návštěvě kavárny přimějete, úplně málo jich tam nebylo 🙂
A jaká je ta moje insta fotka, kterou mám za nej? 🙂
Já se do kavárny těším příště, protože mám prostě zálusk na ty zbylé kousky z lístku. Víkend je příležitost. A kde ji najdete? Adresa je Vinoradská 67, Praha 2.
Mějte se krásně ♥