Jaký jsem typ, co se týče dovolené? Přiznávám bez mučení, že válecí. A taky ten, co chce zábavu. Na dovolenou, kdy každý den musím vstávat, vzít batoh a obout botasky, mě nikdo neutáhne. Mauricius tak bylo místo, kterého jsem se nemohla dočkat.
No, je teda pravda, že jsem se za ten válecí typ dlouhou dobu dost styděla. Že jsem jako líná nebo tak, že se válí jen ti boháči u bazénu a že na co jako já si hraju a moje oblíbené „co si o tom budou myslet ostatní“. Ale z tohohle už naštěstí rostu 😉 Taky je pravda, že jsem obměkčena a nějaký ten hrad nebo zámek mě jako výlet taky baví. V poslední době se taky snažím hodně vracet do dětství, ale o tom třeba zase někdy příště. Zkrátka prázdniny chci na pohodu. Stále vnitřně vnímám, že to má být odpočinek a tím pro mě není se tzv. vyflusnout nebo každý večer odpadávat a za každou cenu vidět vše. Ale chápu, že to tak někdo má. Já osobně jsem nikdy neměla práci, kde bych zásadně nemusela zapojovat samu sebe, jestli to říkám správně, už při vysoké škole a denním studiu jsem jela plný úvazek – brzy ráno do práce, přednášky nasázené na večer, učení a seminárky o víkendech. No a po škole jsem zkrátka jela dál. Na své dovolené tak opravdu chci mozek vypnout se vším všudy. Povedlo se to a užívali jsme 🙂
Z aktivních dětských prázdnin, kdy jsme si psali deníčky, do kterých jsme lepili vstupenky a tiskli razítka, jsem si do dospělosti vysnila tu dovolenou u moře na lehátku a v bílém písku. Letos se mi povedlo splnit si ten bílý jemňoučký písek bez kamínků (ano, já fakt nechci kupovat něco jako jsou boty do moře :D). A taky se mi poprvé v životě povedlo zmizet skoro na 3 týdny (vau.. s běžnou prací by to taky úplně nešlo, takže vděčná za to jsem o to víc). Nicméně ani když byla dovolená tak dlouhá, nebo možná právě proto, jsem si zase připravila seznam toho, co vše bych ráda na dovolené údělala 😉 A nemám na mysli harmonogram poznávání ostrava. Co na seznamu bylo?
- Vezla jsem dvě knížky. Moje milovana Aňa Geislerová.. (Čím jsem starší, tím víc se v ní vidím. Hold taky beran jako já 😉 A moje malá velká výzva – Hygge v angličtině. To, abych s tou svou angličtinou něco udělala, když se mi do života přimotala Kodaň.
- Vezla jsem s sebou poslední dvě čísla časopisu Kreativ (Na podzim jsem si koupila předplatné a ten časopis miluju. Ano, žena má tvořit a já se k tomu posouvám pomalými krůčky víc a víc.).
- Vezla jsem s sebou taky plán napsat hooodně článků s čistou hlavou (Ty o těch vytvořených projektech, na které se zatím nedostalo, nějaký ten, jehož téma jsem dopředu neznala, ale říkala jsem si, že se ukáže, no a pak taky takový ten, který bude spíš pro mě o mých plánech a snech pro tenhle rok. Něco jako Kapitola po bilancování).
- Stažené podcasty k poslechu (do letadla na těch dlouhých 18 hodin nebo kolik).
- Můj diář k zanesení všech těch konkrétních kroků k mým plánům a s ním první konkrétní myšlenky k plánu vydat svůj vlastní, protože diář je pro mě něco hodně zásadního a také hodně osobního.
- Foťák. Jasný, na dovolenou přece nepojedu bez foťáku. Když já bych ten svůj konečně chtěla pochopit a naučit se s ním. Zatím je to vše metoda pokus/omyl.
- Aplikace v telefonu. Asi jsem stará generace 😀 Já prostě nechodím po novinkách ve světě aplikací. O nějaké super mi vždy někdo musí říct a jak pak vidím, jak jsou některé z nich zatraceně dobré, a že je to pole, které bych si taky chtěla prozkoumat a s některými konkrétními se naučit.
- Joga hudbu, ale i tu pěkně dunící. Pořád je to dovolená přece. Tu klidnější hudbu zase na navození té správné nálady k „hloubání“.
Když to tak čtu, plány to byly opět nemalé..
Tak a teď k tomu výsledku. Tedy skrze všechny ty zážitky …
No… Co myslíte? 😉 Víte co? Já měla na téhle dovolené jedno další poprvé. Poprvé jsem byla na dovolené u moře se svým klukem. A to je mi za měsíc 34 😀 😀 Ne, že by všechny ty dovolené s kamarádkami nebyly super, tak ale víte co mám na mysli 😉
Takže…
- Geislerku jsem dočetla. Konečně. Ale ta knížka je boží a přiznávám, že chybělo posledních pár stránek, takže tak časově náročný to nebylo..
A tím tak počet splněných položek končí … Už se smějete?
A moje pocity a dojmy? Jako malá jsem fungovala v režimu „splnit úkol“. A to znamenalo přesně to a pouze dostat jedničku. V ideálním stavu s hvězdičkou a nebo podtrženou. Ups.. Tak to tentokrát neklaplo. No jo, jenže mně je to jedno a je mi super. Psala jsem to už v jednom postu na instagramu. Já byla doslova líná číst i cedule s nápisem, jídelní lístek, coctail menu, na co…? Ptát se byla větší sranda. Navíc jsem měla druhého srandistu celou dobu vedle sebe. A teď tu sedím na letišti v loungi v Istanbulu, Daniel spí, protože celou noc nespal kvůli mně, jak mě přikrýval dekou, hlídal polštář pod hlavou a sledoval mě, a mám strašnou chuť psát. Vždy se bojím podívat na to, kolik lidí vlastně můj článek četlo. Ale nedávno mi jedna z vás řekla, že se jí líbí, co píšu a že bych psát měla, tak snad i tentokrát dočte až sem 😀 No a tak píšu.
A co teda dovolená splnila, když už ne původně plánovaný seznam? Nebojte, další seznam jsem si tu už napsala do diáře na další víkend ještě před tím, než jsem se pustila do těchto řádků.
Splnila jsem si a ve vzpomínkách zůstává:
- bílý písek
- první dovolená u moře s klukem (joooo!! A bylo to teda super!)
- dovolená dýl než na týden
- jsem opálena jako nikdy dřív (huráááá)
- Než jsem odjela, dostala jsem od kamaráda přenosné JBL. Takže naše dovolená občas vypadala řekněme jako … studentská. Nutno říct, že jsem se nemohla ani hrabat na místní, kteří na pláž nosili repráky velikosti těch, co jsou na koncertech. Hudba na Mauriciu mě ale hodně bavila. Nebylo to jako v Řecku, kde mi to upřímně hraje na nervy tak po hodině. Poslouchají tu přesně můj styl, ale ještě vážně výborně mixnutý s něčím jako je indická hudba. Je to vážně dobrý. Neslyšet to, taky se koukám divně, ale myslím, že nějaké video ještě najdu a postnu. No a jejich auta, to je něco podobného jako to moje. Taky je slyšíte dřív než je vidíte. To mě fakt bavilo. Jdete s hudbou po ulici a lidi kolem i z těch aut Vám kynou, že super a zatancujou si s vámi. Za mě úplně nej pohoda.
- Celou dobu jsme jedli pouze Mauricijskou kuchyni. Jsem ten typ, co na dovolené chce jíst místní kuchyni. Takže to byl street food, lokální kuchyně, protože jsme to měli včetně jídel v rodinách kamarádů, spooousta chilli, placky, octopus, zamilovala jsem se. Cíleně jsme se při našich cestách ptali místních na street food v okolí a nacházeli tak místa, kde jedli pouze místní, my s nimi pokecali a jsou to výborné příběhy.
- Byli jsme na místní diskotéce. Hádáte správně, byli jsme tam jediní bílí 😀 Uznávám, respekt jsem měla. Všechny ty černošky v hoodně nacpaných a krátkých kraťáskách. Parket není velký, ale je lemovaný „pozorovateli“. Takže jsme byli docela jako ve výkladní skříni. Ale bylo to super, myslím, že ostudu jsme neudělali a pořádně si to užili.
- Na benzínce jsme zažili zátah Policie na místní mafii, která se přiřítila za námi na motorkách. Taky zajímavý zážitek.
Určitě bych vymyslela x další věcí, dovolená to byla opravdu ta životní. Ale samozřejmě doufám v další. Byla spojená s Valentýnem, se zábavou, relaxem, požitkařením a to je prostě moje. Já jsem tedy spokojená.
Vy, co jste dočetli až sem, velké díky a velký respekt. Beru to tak, že jsem Vás nenudila a třeba i malinko rozesmála. Nějaké ty střípky ještě ode mě uvidíte. Mě teď čeká třídění té velké spousty fotek. Pak je nechat vyvolat a vymyslet to album, do kterého ty vzpomínky utřídím ♥